Včera jsem si po návštěvě lékaře zašla na oběd do jedné z místních restaurací. Podotýkám, že to není žádná čtvrtá cenová ani fastfood. Byla jsem unavená a ráda jsem spočinula v příjemném prostředí a těšila se, co mi připraví tamější celkem schopný kuchař. Když tu přede mne číšník položil jídlo na velmi otlučeném talíři.

Tak nevím. Chtěli mi tím naznačit, že vypadám poněkud nakřáple a měla bych se sebou něco dělat? Anebo to v našem pohostinství jde od desíti k pěti?

Život mi dává zabrat a bere mozkové buňky. Ještě nedávno jsem si notovala, jak stačím držet s "těmi mladými" krok. Poslední dobou však v té mé písničce zaznívají falešné tóny. A proto jsem si řekla: NE! (Ať žije Čtvrtníček!)

Vařit, prát, žehlit, uklízet už obstojně umím. Zde mne z rutiny nemůže probrat nic nového. Snad nový recept na kuře, ale ten si stejně raději zapíšu. Možná nový prášek na praní, ale ten určitě není nový, jen má jiné jméno a vyšší cenu. Pouze napařovací žehlička by mohla vnést trochu vzruchu k mému žehlicímu prknu. Ale když ta stará obyčejná pořád tak dobře slouží. Chce to radikální změnu v myšlení. Něco úplně nového.

A tím je internet. Ne, že bych byla přímo internetová panna, ale čím více se na síti pohybuji, tím méně těm čudlíkům, ikonkám, prográmkům, skypům, gifům, javam a kýhovýra čemu ještě rozumím. Proto jsem se pustila na tenký led tvorby osobních stránek. Jiného ledu je totiž letos stejně velký nedostatek.

Kromě mého zápolení s tagy budu na toto místo ukládat i mozkomory. Nemyslím tím ony příšery z Harryho Pottera, ale mořiče mozku - hlavolamy. Nedávno jsem se totiž dověděla, že mozek je něco jako sval. Pokud ho nebudu trénovat, ochabne stejně, jako mé líné tělo.

Nuže vzhůru na síť.

Nevím, jak na tom byla Betty MacDonaldová, když psala svou první knihu, ale můj "porod" těchto stránek byl náročný. Dítě je zatím poněkud nedonošené. Uložím je proto na chviličku do inkubátoru a doufám, že "dojde".  Zatím prosím zde našlapujte tiše, ať je nevzbudíte.